Na začátek je nutné podotknout, že se nejedná o žádné vážné psychické onemocnění. Syndrom vyhoření je spojen s dlouhodobým vystavováním se stresu a stresovým situacím, které má na svědomí zaměstnavatel, který stále více zvyšuje své nároky na zaměstnance nebo my sami, pokud jsme puntičkáři a workoholiky, kteří chtějí mít vše perfektní a nedovolí si jakékoli selhání. To vše ve finále dospěje do stavu, kdy zaměstnanec úplně ztratí zájem o své zaměstnání a také veškerou motivaci. Zkrátka a jednoduše má pocit, že stojí na jednom místě a neví, jak se pohnou dál. Nedávné průzkumy tvrdí, že tímto syndromem trpí každý pátý Čech a nejčastěji jsou jim postižení lidé, kteří jsou ve svém povolání vystavování neustálému kontaktu s lidmi. Mezi tyto povolání samozřejmě patří manažeři, lékaři a další zdravotní pracovníci, učitelé, sociální pracovníci ale třeba také policisté nebo soudci.

Anglicky burnout má několik fází. Nejdříve se ocitáte v situaci, kdy jsou na vás naloženy povinnosti, které nemůžete zvládnout, ale stále máte motivaci a odhodlání vše zvládnout, jak nejlépe umíte. V další fázi už si ale začínáte přiznávat, že asi nemáte tolik času, jak jste si původně mysleli a začnete zmatkovat, že nic nestihnete. Toto jednání vede k tomu, že máte rozdělaných spoustu úkolů a žádný nevypadá tak, jak by měl, což vede k dalšímu stresu.

V této fázi jste samozřejmě náchylnější ke kardiovaskulárním příhodám neboli infarktu. V lepším případě se dostanete do finální fáze, kde dojdete k závěru, že vlastně nemusíte vůbec nic a veškerá motivace vás opouští. Nastupují deprese, nespavost, pokles sebevědomí, nechutenství a zvýšená konzumace alkoholu. No a syndrom vyhoření je na světě.

Takže co teď? Nejlepší cestou je samozřejmě volno z práce, ve kterém se budete věnovat tomu, co vás dělá šťastným, přátelům, rodině a relaxaci. Nebezpečím je, že pokud tento syndrom necháte jen tak růst můžete si vypěstovat závislost na již zmíněném alkoholu nebo dokonce drogách. V tomto případě je nejlepší navštívit odborníka na psychologii, který vám nejdříve poskytne test, zda tímto problémem opravdu trpíte.
Syndrom byl popsán již v roce 1974, ovšem nikdy nebyl tak rozšířený jako v této době. Proto se také nabízí otázka, zda se nejedná opět jen o „trend” doby. No uznejte sami, kdo se občas necítí pod psa?