Lidé se v posledních letech začínají stále více zajímat o životní prostředí. A to je rozhodně dobře. To ovšem také znamená, že se obvykle snaží najít takzvaně „přírodní“ řešení na prakticky každý problém, a ta umělá odsuzují. To platí i tam, kde bychom to nečekali, například u bazénů.

Koneckonců, stačí jen říci slova bazénová chemie a většina lidí se zamračí. Mnozí se jí snaží vyhnout, jiní ji berou jako nezbytné zlo, avšak prakticky nikdo ji nepovažuje za něco přínosného, především pak pro naše zdraví. To je samozřejmě z jedné části dobře. Koneckonců, varování jsou na krabicích z nějakého důvodu. Co si však jen málokdo uvědomí je, jak moc záleží na koncentraci.

Není pochyb o tom, že pokud vdechneme například čistý chlor, rozhodně nám to neudělá dobře. Pokud jej však ve vzduchu bude jen nepatrné množství, pak nám prakticky nic neudělá. A to samé platí o všech ostatních látkách.

Dalším problémem je definice toho, co znamená „chemie“. V tomto případě se obvykle myslí lidmi vyrobené přípravky. To však není ani zdaleka přesné. Vše kolem nás je chemie. Vše je složeno z nějakých atomů, které tvoří molekuly, které mezi sebou určitým způsobem reagují. A pokud danou látku dáme do bazénu, budou její molekuly nějakým způsobem reagovat s těmi ve vodě. To platí jak o přírodních látkách, tak o těch lidmi vyrobených.

Dále je také nutné si uvědomit, že vše, bylo vyrobeno ze surovin nalezených v přírodě. Viděno touto optikou je jasné, že za chemii můžeme považovat prakticky cokoliv. Proto bychom látky neměli dělit podle toho, zda jsou nějak lidmi upravené či nikoliv, nýbrž podle jejich účinnosti. Jen takto dostaneme přesné zhodnocení jejich bezpečnosti a podle toho bychom se měli také rozhodovat, kterou z nich použijeme. Jen tak totiž budeme mít jistotu, že skutečně děláme pro přírodu vše, co můžeme.