Nejčastěji se s tímto alkoholickým nápojem setkáváme s francouzským označením Absinthe. Na trhu jsou běžně k dostání dva druhy tohoto likéru: francouzský (pravý) a český (bohémský). Jejich rozdíl spočívá ve způsobu výroby. Český absint nahrazuje následnou destilaci alkoholu a bylin pouze filtrací a nápoj má proto výrazně horčejší chuť, což je pro znalce původního nápoje neakceptovatelné.

Absinthe lihovarek má za sebou bouřlivou historii. V roce 1915 byl v USA a téměř v celé Evropě zakázán. Byl považovaný za velice škodlivý produkt s psychotropními účinky. Dodnes ovšem tato teorie nebyla nijak podložená. Teprve v 90. letech minulého století EU povolila oficiální výrobu a prodej tohoto alkoholického nápoje, a to s podmínkou snížení obsahu látky zvané thujon. Thujon má údajně ve vyšších koncentracích halucinogenní účinky, ale ani rozbory nápojů z 19. a počátku 20. století nepotvrdily jeho obsah v nápoji ve vyšším rozsahu. Za problémy s konzumací tohoto nápoje mohly spíše jiné látky, které se v minulosti do nápoje přidávaly. Jednou z nich je modrá skalice, kterou se levnější druhy likéru dobarvovaly.

Absinthe si velice brzy získal znovu svou oblibu a dnes je na trhu přes 200 značek. Kořeny oblíbenosti tohoto nápoje sahají do 40. let 19. století, kdy byl považovaný za velice účinný lék proti malárii a francouzským legionářům v zahraničních bojích byl podávaný na příděl jako preventivní medicína. Vojáci po návratu domů už měli nápoj v takové oblibě, že se brzy hromadně jeho konzumace rozšířila, a dokonce se páté odpolední hodině začalo přezdívat „zelená hodinka‘‘. Absint si oblíbili lidé všech společenských vrstev.

Pravý absint se vyrábí maceraci bylin v alkoholu a následnou destilací. Ta je dvoufázová, někdy i třífázová. Výsledný produkt je bezbarvý a označuje se jako bílý. Oblíbenější variantou je nápoj, který se dobarvuje chlorofylem z bylinek. Ten za mnoho let začne v alkoholu hnědnout, takže některé staré exempláře nápoje mají hnědou barvu. Stáčený alkohol má většinou poměrně vysoký obsah alkoholu (65-80 %) a proto se před konzumací často ředí vodou, což způsobuje zajímavý efekt, kdy se nápoj mění ze zelené na mléčně kalnou barvu. Nápoj se také velice často podává s kostkou cukru. Pro efekt se kostka namáčí do neředěného absintu a nechá se hořet na děrované lžičce položené na skleničce. Karamelizovaný cukr tak stéká do nápoje.