Ačkoli vytáčené připojení je dnes již spíše raritou, situace, kdy se takzvaně „dostáváte do vývrtky“ během svého pobytu před monitorem Vašeho PC či notebooku, bývají díky záludnostem internetového média téměř na denním pořádku.
Co tedy patří mezi ty tři nejzáludnějších nástrah, s nimiž se denně musíte popasovat?
 

Neustálé odkazy na věci, které Vás nezajímají

Ať už je to na Facebooku coby sociální síti, nebo na běžných webech, na nichž surfujete, neustálé upomínky na to, co jste si dříve prohlédli například na některém z e-shopů, nedej bože na zboží, které jste si naivně přes takový shop skutečně objednali, dokáží být neskutečně otravnými a navíc (pokud nemáte svou domácí výpočetní stanici pouze sami pro sebe) dokáží pokazit nejedno zamýšlené překvapení, které jste blízkých chystali k narozeninám.
 

Lživá reklama

Na cokoli a kdekoli. Jelikož obsah internetu není cenzurován, může si kdokoli kamkoli ukládat téměř jakékoli myslitelné informace.
Tudíž během pěti minut máte možnost přečíst si, jak „zázračně“ zlepšit svůj sluch o 84 %, zhubnout
4 kilogramy váhy za 2 hodiny, nebo jak vydělat 1 000 000 Kč během jediného dne.
Podobné supernávody jsou samozřejmě hloupost, ovšem sáhněme si do svědomí, koho alespoň občas nehlodá myšlenka: Co kdyby? Co kdyby to náhodou byla pravda.
Technika zaseknuté desky v tomto případě funguje jako kdekoli jinde, na což „zamořovači“ nesmyslnými odkazy zcela jistě vsázejí.
 

Souhlasíte? Musíte.

Nejotravnějším úkazem většiny webů je jejich upozorňování na nejrůznější záležitosti, s nimiž musíte souhlasit, chcete-li si na stránce cokoli prohlédnout. Nejčastěji se v tomto ohledu lze setkat s podmínkou nutnosti souhlasit s užíváním souborů cookies (o nichž sice má většina uživatelů internetu jakousi představu, že existují, ovšem málokdo by Vám byl schopen sdělit, k čemu jsou vlastně dobré), ale i dalšími smluvními podmínkami, které musíte „odkliknout“, jinak jste na webu zamrzli a je Vám houby platný.
Bez toho, abychom podobné podmínky prohlížení skutečně znali – jelikož jejich přečtení u každé druhé stránky jaksi stojí proti hlavní výhodě internetového hledání informací, kterou je zejména jeho rychlost – souhlasíme a „jedeme dál“. Víme ovšem, s čím jsme to vlastně souhlasili?